Kvě 192012
 

 

Obyčejný optický mikroskop Levenhuk se skládá z objektivu, který vytváří zvětšený, převrácený obraz zkoumaného předmětu, a okuláru, jímž tento obraz pozorujeme jako lupou . Další důležitou částí mikroskopu je zdroj světla s kondenzorem. Zkoumané předměty lze vidět jen díky tomu, že zobrazující záření s nimi nějakým způsobem interaguje. Světlo může být pozorovaným objektem částečně absorbováno, jindy se spíš lomí, odráží nebo rozptyluje, při průchodu objektem se mění fáze světelného vlnění, někdy i jeho polarizace. Některé objekty také mohou emitovat fluorescenci. Nakolik se libovolný z uvedených jevů bude podílet na vzniku obrazu, závisí v první řadě na optických vlastnostech objektu.

 

Skutečnou roli určitého optického jevu, a tím i vzhled obrazu, však nakonec určuje zejména volba mikroskopické techniky. K nejpoužívanějším patří:

pozorování ve světlém poli (základní metoda, s níž se určitě setkal každý, kdo s mikroskopem někdy pracoval ve škole),

  • pozorování v temném poli,
  • fázový kontrast,
  • diferenciální interferenční kontrast,
  • Hoffmannův modulační kontrast,
  • interferenční mikroskopie,
  • polarizační mikroskopie a fluorescenční mikroskopie.

Pro srovnání s konfokálním mikroskopem není podstatné, jaká je povaha technických rozdílů mezi jednotlivými metodami. Důležité je naopak to, co mají všechny společné: zobrazují celý objekt najednou, veškeré jeho body zároveň.

 

 

www.levenhuk.cz

 

Sorry, the comment form is closed at this time.