Štítek: papinův hrnec

Není snad kuchařky, která by neznala a nepoužívala tlakový hrnec. V dnešní uspěchané době, kdy všechno každý chce co nejdříve, pokud možno hned, tlakový hrnec výrazně urychluje vaření. Běžně říkáme, že vaříme v papiňáku, ale kolik lidí opravdu ví, proč se vlastně tlakovému hrnci tak říká?

Papinův tlakový hrnec

Tlakové hrnce mají neuvěřitelně dlouhou historii. Jejich vynálezce francouzský matematik a fyzik Denis Papin ho sestrojil už v roce 1679 a popsal ho při úvodní přednášce při svém přijetí do Královské společnosti.. Údajně ale i on měl ještě předchůdce, tlakový hrnec, kterému se říkalo kerotakis, prý vynalezla alchymistka Marie Židovka, zvaná též Prorokyně, už ve 2. století. Tlakový hrnec je založen na principu, kdy za vyššího tlaku se dosáhne vyšší teploty vaření a pokrm je rychleji uvařen.

Výhody a nevýhody tlakového hrnce

Vaření v tlakovém hrnci znamená především úsporu času a energie. Například tužší hovězí maso, které se na plotně vařívalo několik hodin, změkne v tlakovém hrnci asi za hodinu. Podobně třeba fazole, které se před vařením několik hodin nebo i celou noc namáčejí, v tlakovém hrnci změknou také za hodinu. Kladem je i to, že chuťové vlastnosti pokrmu zůstávají v uzavřeném tlakovém hrnci výraznější. Nevýhodou je přece jen o trochu vyšší riziko, které představuje při vaření tlak v papiňáku. U starých hliníkových tlakových hrnců někdy došlo k ucpání ventilu, následně k vytržení pojistky. Následkem prudkého poklesu tlaku uvnitř hrnce pak došlo v přehřáté tekutině k bouřlivému varu a výsledkem bylo vystříkání veškerého pokrmu z hrnce do okolí dírou p pojistce. Dnes se tlakové hrnce vyrábějí z nerezové oceli, mají pozměněný způsob upevnění poklice, ale i tak se nedoporučuje přidávat příliš mnoho naťového koření, které by mohlo ucpat otvory v pojistce. Také je nerozumné tlakový hrnec příliš naplnit, protože hrozí přílišný nárůst tlaku při vaření.