Základní škola či víceleté gymnázium? Gymnázia v poslední době vítězí

Základní škola či víceleté gymnázium? Gymnázia v poslední době vítězí

Přesto (či právě proto) se začíná poukazovat na fakt, že úroveň osmiletých gymnázií klesá.

Půjdete-li o víkendu kolem pražského Gymnázia Na Zatlance, přepadne vás pocit, že je normální pracovní den a studenti se hrnou do školy.

Průvod dětí mířících do budovy však nemotivuje zvonek oznamující začátek vyučování, nýbrž tzv. zkoušky nanečisto, které zde probíhají a připravují zájemce z pátých tříd k přijímacím zkouškám na osmiletá gymnázia. Boj o statut „elity“ začíná…

Ne všechna rozvíjí nadání

Jaké předpoklady by měl mít ideální zájemce o studium na osmiletém gymnáziu? Podle ředitelky pardubického gymnázia Ing. Jitky Svobodové jednoznačně zájem o vzdělání, chuť učit se a věnovat studiu více času, přirozenou zvídavost a potěšení ze získávání nových informací.

„Měl by být nejen inteligentní, ale i sociálně vyzrálý, zvídavý a kreativní,“ vyjmenovává svá kritéria ředitel Slovanského gymnázia v Olomouci RNDr. Radim Slouka.

„Pokud má dítě studijní předpoklady, je víceleté gymnázium jasná volba,“ míní Václav Klaus mladší, ředitel pražské školy PORG. Zmíněné názory zaznívající z těch „úspěšnějších“ škol jako by jen potvrzovaly původní vize, s nimiž osmiletá gymnázia vznikala – dát prostor nejnadanějším dětem a dál rozvíjet jejich schopnosti.

Realita je však často jiná. Do lavic osmiletých gymnázií míří děti čím dál častěji nikoli z vlastního rozhodnutí a touhy po poznání, nýbrž z přesvědčení svých rodičů majících dostatek finančních prostředků, aby investovali do příprav na zkoušky, případně zaplatili studium na některém méně vyhlášeném gymnáziu soukromém.

Z nedávné analýzy provedené Janou Strakovou ze Sociologického ústavu Akademie věd vyplývá následující: zdaleka ne všichni žáci patřící k těm nejlepším se hlásí ke studiu na víceletá gymnázia, zatímco jiní, jejichž výsledky jsou průměrné či podprůměrné, přihlášku podají a následně jsou k výběrovému studiu přijati.

Mnohé tento fakt nijak neznepokojuje, neboť investice do vzdělání je samozřejmě chvályhodná. Jiní však poukazují na riziko, že úroveň osmiletých gymnázií bude při tomto trendu stále klesat.

To ostatně potvrzuje i Jana Straková: „Naše nálezy zatím svědčí o tom, že základní předpoklady spojované s úlohou víceletých gymnázii nejsou naplněny, není možné je označit za školy, které slouží k urychlení rozvoje mimořádně nadaných žáků.

Pokud bychom chtěli, aby víceletá gymnázia sloužila jako specifická vzdělávací cesta pro ty nejnadanější, měli bychom věnovat daleko větší péči jejich vyhledávání, motivování a výběru.“

Mít sicflajš

V loňském roce nastoupila do primy gymnázia sídlícího na pražském Proseku i 11letá Lucie. Na základní škole suverénní jedničkářka, která se do té doby nemusela učit, tu záhy začala mít problémy: při angličtině nerozuměla vyučujícímu ani slovo, matematika přestala být hračka, na každý předmět se musela doma připravovat.

To do té doby neznala. Přišla o pozici premiantky i hodiny baletu, protože na ně zkrátka nezbýval čas. „Chtěli jsme sem, protože gymnázium má dobrou pověst,“ říká její matka.

„Nepočítali jsme s takovým náporem. Hlavně angličtina byla ze začátku utrpení. Nevím, ale asi to souvisí s tím, co vás naučí v základní škole.

A s nároky, které na žáky klade. Kdoví, možná by na jiné základní škole Lucie nebyla jedničkářka, ale dvojkařka, takže bychom gymnázium třeba ani nevolili…“

Základní školy se v poslední době vůbec stávají jakýmsi otloukánkem. Zejména jejich druhý stupeň. Jako bychom vůbec nebrali v potaz, že také z devátých tříd přicházejí nadaní žáci na čtyřletá gymnázia, že také z nich jednou budou vědci a profesoři.

„Měli jsme a máme velmi schopné žáky, kteří neodešli na víceletá gymnázia,“ potvrzuje PaedDr.