Námět totálního kolapsu naší civilizace je již dlouho oblíbeným tématem filmařů zaměřených na tzv. katastrofické filmy. Ke kolapsu v nich dochází z mnoha příčin. Vlivem válečných událostí, masovým útokem počítačových hekrů, rozsáhlou přírodní katastrofou či pádem velkého kosmického tělesa.
Málokdo už ví, že s reálnou eventualitou totálního kolapsu naší civilizace počítají i vlády nejvyspělejších zemí. Podle propočtů může zahynout 50 – 80% lidské populace. Není se co divit, že vládní krizové plány počítají se záchranou pouze několika málo tisíc prominentů. Zbylí přeživší nešťastníci si budou muset pomoci zcela sami. Zásoby jídla a energií, které přečkají ničivou katastrofu, vydrží přeživším lidem pouze na několik málo měsíců. Ti odolnější budou však schopni plynule přejít k primitivnějšímu způsobu žití, které je však schopno zajistit trvalou a relativně komfortní prosperitu.
Jednotlivci se budou sdružovat do rodin a menších komunit. Právě zde budou k nezaplacení téměř zapomenuté znalosti našich předků o získávání potravy, ale i stavbě dlouhodobých obydlí. Jedním z nich je i klasický zálesácký srub. Pokud je postaven pečlivě, umožní komfortní bydlení několika lidem po mnoho let. Stavba není pro středně zručné lidi nijak těžká, avšak je nutno dodržet osvědčený základní postup.
Ke stavbě srubu potřebujeme rovné kmeny, dostatečně tlusté, kuláče .o průměru 15 až 20 cm. Kmeny se ve směru růstu nahoru zužuji, a proto je při kladení na sebe vystřídáme, aby se při jejich vazbě udržely vodorovné spáry. U protilehlých konců jsou kmeny přitesány do vodorovných ploch, aby na sebe co nejvíce doléhaly.
Obvodové stěny čisté roubené stavby mohou byt konstruovány buď výhradně vodorovným pokládáním připravených kmenů na sebe s patřičným převázáním na nárožích a v průnicích vnitřních dělících stěn s obvodovými stěnami, nebo v kombinaci se svislými rohovými a středními sloupky, opatřenými drážkami, do nichž se zasunují kmeny vodorovně na koncích upravené.
Podobnými, avšak plné otesanými, kratšími sloupky se omezuji dveřmi a okenní otvory. Charakter srubu je tvořen z venku oblinami kmene, které se střídají s výplní spár. Dřiví je buď jen zhruba opracováno a pak je nutno věnovat péči uzavření mezer mezi kmeny. Vyplní se hliněnou maltou, smíšenou se slámou, plevami, pazdeřím apod., aby se hlína lépe vázala nebo trojhrannými lištami. Kmeny se upevňuji šikmo vráženými hřeby ve vodorovném směru. Můžeme použít též kmeny dvoustranné nebo dokonce třístranně hraněné, které vytvoří rovny vnitřní líc stěny. Výplně spár nahradí těsnicí lišty na jedné straně kónické, které se zatlačí do trámů. Při horizontální vazbě na nároží se kmeny přeplátují tak, aby konce trámů přesahovaly přes líce stěn, což je charakteristické pro zálesácké sruby z kuláčů i pro novodobé sruby z plné hraněného dřeva. Toto spojení na rohu je nejpevnější, protože zářezy zpevněné přečnívajícími konci brání možným posunům.
Jednotlivé vrstvy kmenů kladené na sebe spojíme pak po výšce mezi sebou. Děláme to dvěma způsoby: pevnější je spojení ve směru horizontálním i vertikálním, které vznikne vklíněním jednoho kmene bočního směru mezi dva kmeny druhého směru. Při tom vznikne v jedné ze stěn ( jak při její patě, tak i při zakončení ) oproti stěnám druhým – přilehlým – rozdíl poloviny výšky kmene. Vyplníme jej bud vložkou z přitesaného kmene, nebo vyšší podezdívkou. Nahoře se však dobře hodí k uloženi stropnic nebo povalů stropní konstrukce. Při druhém způsobu kmeny vážeme v jedné vrstvě, tedy na plné přeplátování. Jednotlivé vrstvy musíme pak mezi sebou spojovat hřeby nebo kolíky, aby nedošlo k posunutí. Zde ovšem k rozdílu ve výškách nedojde. Spodní kmeny, které leží na podezdívce, mají být- co nejmohutnější, aby stavbě připravily pevný podklad. Také dva nebo tři nejhořejší kmeny hlavní stěny (štítové) bývají tlustší a konzolovitě předstupuji, aby tvořily dobrou podporu pro konstrukci krovu. Zejména když více přesahuje. K zpevnění rohů staveb se použije dubová tyč, na kterou se kmeny ve spoji navlékají.
Proti škůdcům napustíme dřevo pokud možno venkovní fermeží. Nesmíme zapomínat ani na zemni vlhkost. Proto zvedáme sruby na podezdívku nejméně 20 cm vysokou. Dostatečným přetažením střechy, které se může řídit i orientací k návětrné – deštivé – straně, chráníme pak dřevo od vlivů povětrnosti. Podhled stropu na verandě i štít uděláme z prken s lištami na spárách.
Při obvykle užívaných kuláčích, které jsou většinou na koncích různě silné a ruční prací nepřesně otesané, nemůžeme dosáhnout pravidelnosti- Ale v tom právě je určitý půvab této stavby i jejího vztahu k bezprostřednímu okolí – lesu, kam bude nejčastěji umístěn.
Použije-li se při stavbě trámů hraněných na pile do jednotného profilu, může byt práce velmi přesná. Trámy čtvercového nebo obdélníkového průřezu spojujeme pouhým položením na sebe a proti vodorovnému posunu je zajistíme kolíky nebo pérem v průběžné drážce. Můžeme použít i složitějších spojeni, a to s pérem a těsnícím provazcem v drážce se zajištěním kolíky. Trámce na rozích srubu jsou spojeny tak, že přečnívající Konce přesahují přes líc a jsou přeplátovány. Odříznutím přesahujících konců trámů do roviny líce stěn se uvolní odpor zářezů a posunům trámů se zabrání různě zalamovanými čepy při rybinovitém plátování konců kmenů. Pevnému svázání nároží pomáhá vložení hmoždinek nebo provlékání tyči.
U dřevěných staveb je třeba být velmi pozorný při zřizováni topenišť, zejména v místech prostupu zděného komínu stropem a střechou.