Měsíc: Červen 2012

Umyvadla bez hranic

Zatímco ještě před nepříliš vzdáleným časem se nabídka v obchodech v dostupné cenové hladině omezovala pouze na několik typů tvarově i materiálově velmi podobných umyvadel, a každá materiálová či designová novinka byla již mnohem dražší, dnes je situace zcela jiná. Klasická oblá umyvadla, hranatá, misková, v různých historizujících či retro stylech, barvách a dekorech najdeme v nabídce mnoha výrobců. Liší se také způsobem zabudování – mohou být klasicky usazená v umyvadlové skříňce či desce, zapuštěná bez vystupujícího okraje, pouze postavená na desce nebo připojená na zdi volně v prostoru. V závislosti na tvaru může být součástí umyvadla i velká odkládací plocha, přecházející v umyvadlovou desku, v případě některých materiálů může její velikost či délku výrobce zhotovit na míru.

Už nejen keramika

Pokud jde o materiály, běžně dostupnou klasickou keramiku doplnil akrylát, umělý a přírodní kámen, porcelán, tvrzené sklo, nerez či exotické dřeviny. Keramika má dnes již mnohem kvalitnější úpravu než dříve, je odolnější vůči běžnému mechanickému poškození, a jestliže se rozhodneme pro takzvanou antiplakovou úpravu, budou se na jejím povrchu méně usazovat nečistoty, takže i její údržba bude snadnější. Dalším materiálem, oblíbeným pro svou praktičnost, odolnost a velkou škálu barevných odstínů, je umělý kámen. Jeho předností je i možnost odlití umyvadla a stolu z jednoho kusu, odpadají tak místa spojů, kde se jinak usazuje nečistota. Materiál se také dobře tvaruje, povrch není pórovitý, celkově tedy přispívá k hygieničnosti prostoru koupelny, umyvadlo a jeho okolí se také snáze uklízí.

Návrat ke kameni a dřevu

Kdo má rád přírodní materiály, dá přednost přírodnímu kameni nebo dřevu. Dřevěné či kamenné nádoby na vodu byly v domácnostech užívány po staletí, naše domácnosti se k nim vracejí v takříkajíc sofistikované podobě – kamenný žlab by si do koupelny dal asi málokdo, ovšem například umyvadlo z hrubě opracovaného kamene se zde stane designovým solitérem. A stejné je to se dřevem, dnešní „škopíky“ – tedy umyvadla – jsou vyrobena z perfektně zpracovaného exotického dřeva a svým předchůdcům se podobají jen velmi vzdáleně. Z dalších přírodních materiálů se především v technicistně vybavených interiérech uplatní ušlechtilá ocel, stejně tak jako v koupelně či umývárně, kterou užíváme po době strávené v domácí posilovně, bazénu a podobně. Tato umyvadla mohou mít klasický oblý či miskovitý tvar, jestliže chceme zdůraznit asketičnost prostoru, můžeme se rozhodnout pro nerezový žlab. Ocel působí sama o sobě velmi zajímavě, určitou nevýhodou jsou skvrny od kapek vody, které jsou na tomto materiálu dost patrné.

Na skle malované

A třešničkou na dortu ve výběru umyvadel na trhu je pak tvrzené sklo. Jemné, subtilně působící větší či menší misky nebo vaničky z čirého či probarveného a různě dekorovaného skla dodají prostoru určující akcent – jemné průsvitné umyvadlo v pastelových barvách romantický, tmavé s vysokým leskem elegantní, sytě barevné s výrazným dekorem zase extravagantní. Tato umyvadla se nejlépe vyjímají na tenkých nerezových stojáncích umístěných volně v prostoru. Vzory mohou být abstraktní nebo inspirované flórou či faunou. Ke skleněným umyvadlům je možné dokoupit koupelnové doplňky s podobnými motivy.

Více se múžete dočíst v celém článku Umyvadla bez hranic. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Koupelny.

 

Vodní zahrada

Vzhled domů a přilehlých zahrad vždy podléhal více, či méně módním trendům, které přicházejí a zase odcházejí. Voda je živel, která se v různých podobách vyskytuje v naší přírodě.  Již v zahradách egyptských paláců byla vybudována jezírka s lekníny, která jim dodávala na impozantnosti a zajímavost. U nás se již dříve našla vlna nadšenců, kteří se s menšími, či většími úspěchy snažili vybudovat malé okrasné jezírko na své zahradě.  Dnes se určitě nenajde nikdo, kdo by neviděl nebo neuvažoval  o tom, mít u domu zahradní jezírko.

Někdo se spokojí třeba i s malým plastovým jezírkem, protože mu např. prostor neumožňuje vybudovat si větší zahradní jezírko. Tím se ale nic nemění, protože jakmile se na zahradě objeví voda, stane se stálým, nebo přechodným domovem pro spoustu živočichů.  A pro vás se jezírkostane místem k přemýšlení a pozorování jeho obyvatel. Vybudování zahradního jezírka by se mělo řídit určitými pravidly, tak aby výsledek byl co nejlepší a nejpřirozenější. Již při plánováníjezírka si pečlivě vše rozmyslete, ujasněte a mějte na to dostatek času. Jedině tak se vyhnete v budoucnu neplánovaným přestavbám a zvýšeným nákladům, což vás jistě nepotěší. Jezírko by na zahradě mělo být vybudováno v jejím nejnižším místě. Logicky proto, že voda se vždycky hromadí a drží v nejnižším místě. Také by jezírko nikdy nemělo být situováno uprostřed pozemku. To jsou dvě základní věci, které je třeba dodržet, aby jezírko vypadalo v prostoru zahrady co nejpřirozeněji. Vodní hladina jezírka by měla plynule přecházet v břehy. Jezírko může plynule navazovat na terasu u domu, nebo pokud bude součástí větší zahrady někde v odlehlejším koutě, můžete na břehu jezírka umístit dřevěnou lavičku, která bude přímo lákat k zastavení a relaxaci při pohledu na hladinu jezírka třeba při západu slunce. Zajímavým architektonickým prvkem může být i malý altánek. Pod pojmem okrasná zahradní jezírka si kdokoliv z nás může představit cokoliv.  Někdo dá přednost menšímu jezírku, které bude lemovat pár okrasných rostlin, náročnější zase upřednostní větší okrasné jezírko ve kterém bude chovat okrasné ryby.

 

Zajímavým prvkem, který oživí jezírko je malý potůček, vodopád, nebo tryskající fontánka.  Při modelování koryta potůčku můžete použít zahradní zeminu vyhrabanou při budování jezírka a vytvořit tak rozdílnou výšku mezi místem, kde potůček jakoby vyvěrá a jezírkem, kam ústí. Koryto můžeme ozvláštnit různě velkými valouny, mezi nimiž si bude voda hledat cestu. Potůček díky tomu tak dostane mírný spád, bude vypadat přirozeněji a harmonicky a po osazení nebude možná časem nikdo, kdo by si myslel, že vznikl jinak, než přírodní cestou.

Stejně tak zajímavým prvkem je vodopád, nebo kaskáda, prostřednictvím které se okysličená a přefiltrovaná voda vrací zpět do jezírka.  K tomu můžeme využít strmější svah v zahradě, nebo opět přijde na řadu zemina po vybagrování zahradního jezírka. Pro příjemný zvuk padající vody se uvádí výška cca 0,5m. Když je vyšší, může to po času pro někoho být už zvuk nepříjemný. Nicméně i to se dá vyřešit.  A to tak, že se jednoduše vypne čerpadlo, které vodopád pohání.

V tomto případě ale myslete na to, že musíte mít dvě čerpadla. Jedno bude sloužit k přečerpání vody z jezírka do filtrace a druhé bude určeno právě pro vodopád. To proto, že voda v jezírku musí být filtrována 24 hodin denně.

 

Trojúhelníková okna ve štítě

Trojúhelník míří vzhůru jako šíp pohádkového Ivánka Blbečka, jako zoban ptáka s příliš těžkým zadkem a narvanou kloakou, který nedokáže vzlétnout: Didus ineptus. Tyhle prvky vnesou do otvorů ve fasádě zmatek jako dvojspřeží splašených koní, které vběhlo na hřbitov, neboť je opilý vozataj nedokázal ukočírovat. Říkám jim jednoznačně: Trojúhelníková okna ve štítě nikdy ani náhodou.

Trochu takové mongolské oči, nevydržím se do nich dívat dlouho

Tomuhle říkám hlava trojského koně. Co vedlo projektanta k takové kompozici, jsem nepochopil, nejspíš pravítko…

Asi nepřekvapí, že tomuhle říkám dvě hlavy trojských koní

Více se múžete dočíst v celém článku Trojúhelníková okna ve štítě. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Ramblog.