Jestliže si máme přiblížit vývoj a funkce dalekohledu, podíváme se nejdřív trošku do historie.  Na počátku stál holandský optik Lippershey, který si dal v říjnu roku 1608 patentovat první dalekohled.  Na něj navázal Galileo galilei, který o rok později dalekohled zdokonalil a pro budoucí generace objevil Jupiterovy měsíce. Pozorování Slunce se mu stalo osudným a oslepl. K obrovskému rozvoji hvězdářských dalekohledů dochází na přelomu 18.  a 19. století.  Velkou zásluhu na tom má také Johannes Kepler, jenž při konstrukci dalekohledu použil dvě spojky a výsledkem byl ostřejší, ale převráceny obraz. Hvězdářské  dalekohledy se stávaly delšími i těžšími. A to v důsledku většího zvětšení a větší světelnosti. Jen pro zajímavost, ty nejdelší měřily až 60m.  Rychlý vývoj dalekohledů je zaznamenáván také v poslední době. Pro astronomická profi pozorování se dnes využívají především radioteleskopy. Využívají elektromagnetické vlny. Podle konstrukce objektivu dělíme hvězdářské dalekohledy na reflektory, nebo-li zrcadlové a refraktory, neb-li čočkové.  Konstrukce může být i kombinovaná. Výhodou této kombinace je dobrá světelnosti a schopnost dobře zaostřit na krátkou vzdálenost.  U hvězdářských dalekohledů, více než u jiných platí zásada, že čím větší je průměr objektivu, tím více vidíme.  Dalekohledy, ať už pro turisty, myslivce, nebo hvězdářské dalekohledy mají jedno společné. A to přiblížit pozorovaný obraz za pomocí dvou soustav zrcadel, nebo čoček.  Čočkové dalekohledy jsou tvořeny dvěma soustavami čoček.  Výsledný obraz, který pozorujeme je zmenšený a převráceny, což pro amatérské astronomické pozorování není vůbec žádnou vadou.  Konstrukce zrcadlového dalekohledu spočívá v tom, že se u něj nesetkáte s žádnou barevnou vadou, tubus u hvězdářských dalekohledů s reflektorem bývá i kratší, než je tomu u čočkových dalekohledů. Náklady na výrobu jsou nižší, což se odráží i na ceně pro koncového zákazníka.

Tajemný vesmír, který fascinoval od nepaměti lidstvo samo a jehož jsem součástí a  v porovnání s jeho nekonečností jsme jako kapka v moři. Díky hvězdářským dalekohledům můžeme a náhlednou kousek dál, nechat se vtáhnout do nekonečného světa hvězd, planet, mlhovin a hvězdokup.  Hvězdářský dalekohled může být pro dítě velmi zajímavým dárkem. I když se jedná o dalekohled určený pro děti, není to hračka, dalekohled je vybaven standardní optikou a pro děti a začínající pozorovatele oblohy naprosto dostačující pro první seznámení se s dalekohledem a astronomickým pozorováním. Ono pozorování noční oblohy nemusí být a rozhodně není tak jednoduché, jak by se mohlo někomu na první pohled zdát. Již v začátku je nutné umět se na obloze orientovat.  Doporučuji proto vybírat takové hvězdářské dalekohledy, jejichž součástí sestavy je např. příručka, nebo software, díky nimž se budoucí pozorovatelé na obloze snáze vyznají. Jedná se např. o Teleskop Levenhuk Strike 80 NG.  Je snadno sestavitelný, má jednoduché ovládání a malou hmotnost.  Trojrozměrné planetárium Stellarium vám usnadní orientaci na noční obloze.

 

Vodní rostliny jsou základem v přírodních, ale i  zahradních jezírek. Stávají se nejen jako krásné oživení vodní plochy, ale i břehových částí. Při jich výsadbě je dobré si zjistit a naplánovat správné osázení, jaké mají vlastností, v jakém období kvetou a do jaké hloubky je můžeme zasadit.

Do jezírka se nedává běžná zemina, na břehové oblasti dáváme  oblázky, a do těch se usazují rostliny do speciálních mřížkových košů, nebo do sázecích vaků. Nejlepší je rostliny vysázet ještě když není jezírko napuštěné vodou. V tuto dobu můžeme vstoupit do jezírka bez bot a usadit rostliny na místo. Rostliny se sázejí v počtu  2-3 kusů na 1m², protože rostliny se rychle rozrůstají. Rostliny je možné sázet během celého vegetačního období, nejlépší je však jaro a léto. Nejprve můžeme začít s náčrtem zahradního jezírka se zónami s hloubkou vody. Osázíme jezírko tak, aby rostliny zasazené vedle sebe ladily výškou i barvou květů. Je dobré, aby rostliny nekvetly zároveň, aby bylo jezírko barevné po celý rok a v každém období vypadalo jinak.

Koše pro rostliny vysypeme jílem a pískem a můžeme i vložit do koše tkaninu, aby substrát nevyplavila voda. Živiny rostliny získávají z vody. Jsou to především dusíkaté látky, které napomáhají k jeho odstraňovaní z vody, protože jsou to i živiny pro řasy.

Do zóny hluboké jsou nejideálnější lekníny. Existuje mnoho druhů jako: Leknín bílý, Leknín vonný, Leknín zakrslý atd. Mají velmi krásné květy a velké listy plavající na hladině. Je ideální pro menší jezírka, protože jeho listy zabraňují přehřívání vody v jezírku, což je častý problém u malých jezírek. Ale je třeba dávat pozor, protože leknín se rychle rozrůstá a je nutné ho kontrolovat a zařezávat kořeny, aby nám nezarostlo celé dno jezírka a taky celá plocha hladiny listím. Také jsou vhodné ponořené rostliny jako Růžkatec ponořený, Vodní mor kanadský anebo Rdest maličký. Jsou ideální pro dobré okysličovaní vody.

Rostliny s plovoucími listy jsou Okřehek menší, Babelka řezanovitá a Kotvice plovoucí. Rychle se rozmnožují a pro přezimování musí být v teple. Proto jich vybereme do nádob s vodou a uskladníme.

Do mělčin bývají ideální rostliny: Modráska srdčitá, Rákos obecní, Šípatka obecná, Puškvorec obecný, Šmel okoličnatý. Jsou nenáročné, ale rychle se rozšiřují, a je potřeba je zastřihávat.

Do bahenních zón se hodí a patří Šáchor dlouhý, Štítovka kosá, Kuklík potočný, Kosatec mečový, Mochna bahenní, Kozlík lékařský.

Mezi pobřežní rostliny patří mnoho rostlin, které se už taky hodí na skalku u potůčku, či jen na zpestření okolí např. Javor dlanitolistý, Komule Davidova, Ostřice převislá, Kakost bahenní, Bohyška a Měsíčnice vytrvalá.